Dobříš se pyšní nejedním historickým a architektonickým skvostem. Mezi ty nepřehlédnutelné patří i takzvaná Bartošova vila. Najdete ji na břehu rybníka Koryta, kde z vyvýšeného břehu majestátně shlíží na dobříšský zámek.
V současnosti…
Nemovitost byla dlouhou dobu v nabídce k prodeji až v únoru 2016 získala nové majitele. Podle katastru nemovitostí se jedná o dvě spolumajitelky, a to Ludmilu Vařekovou a Ing. Veroniku Jančíkovou, jejichž vyjádření se nám bohužel nepodařilo získat.
Okrašlovací spolek města Dobříše se obává možného záměrného ponechání vily chátrání, které by umožnilo její demolici s cílem zastavit lukrativní pozemek moderní stavbou. Tím by byl nevratně poškozen doteď harmonický celek a vizuální soulad cenné dobříšské historické lokality. Z toho důvodu se pokouší vilu ochránit a požádal o její zapsání jako státem chráněné kulturní památky. Zatím je tímto způsobem chráněna pouze unikátní branka a oplocení patřící k domu. V prosinci 2016 proběhlo místní šetření všech stran přímo na pozemku a uvnitř vily. Paní Hana Řepková z Odboru péče o památkový fond nám sdělila následující informace o proběhlém jednání s novými majitelkami a stavebním úřadem: „Stavební úřad nám neposlal kopii zápisu. Názory se hodně rozcházely, jednotlivé strany zůstaly na svých pozicích, jednání nemělo jednoznačného vítěze. Stručně shrnuto, vila není na zbourání, spolu s brankou a oplocením však naléhavě potřebuje péči vlastníka, který má smysl pro památkové hodnoty Dobříše.“ Odbor výstavby a životního prostředí se nám k věci bohužel přes opakované výzvy nevyjádřil.
Historie Bartošovy vily
Původní stavba vznikla možná už ve 20. letech 19. století. Zděný objekt v těchto místech zachytilo mapování stabilního katastru v roce 1839. Půdorys a rozloha domu byla v zásadě totožná s dnešní vilou. V této době stál dům na pozemku rodiny Colloredo-Mansfeld a jistě není bez zajímavosti, že jako jméno uživatele je na indikační skice předcházející stabilnímu katastru u domu uvedené jméno „Johann Kamenicky“, pravděpodobně vrchnostenský úředník. Podle plánu je zřejmé, že se jednalo o dvě bytové jednotky, které mohly fungovat samostatně, a to i podle dvou kuchyní. Lze se domnívat, že v přízemí byl úřad s pokojem pro služku a v patře byt. Tomu, že se jednalo o obydlí vrchnostenských úředníků, odpovídá mimo jiné i to, že k němu nenáleželo hospodářské zázemí.
Samotný vzhled domu zachytil plán z roku 1877 a existuje i několik dobových fotografií z 30. a 40. let 20. století. Jednalo se o patrový dům s pravidelným obdélníkovým půdorysem a valbovou střechou. Z roku 1877 pocházejí také plány na adaptaci bytového domu čp. 262.
V roce 1921 jej na základě trhové smlouvy koupil pozdější významný mecenáš české kultury a přítel Karla Čapka Václav Palivec, tehdejší generální ředitel Dobříšských železáren a dlouholetý vysoký úředník Colloredo-Mansfeldů. Dříve spravoval většinu knížecích pil, rybníků a pivovarů a ve věku necelých třiceti let se stal generálním ředitelem Středočeské dřevařské společnosti v Praze.
Stavební aktivita Václava Palivce se obrátila pouze k rondokubistickému (= české art deco) oplocení, stavbě branky a nutným opravám. Svědčí o tom i dochovaná okna s původními kličkami a jednoduché táflování místností, které lze časově zařadit do doby, kdy zde žil právě Palivec. Branka a oplocení jsou od roku 2013 památkově chráněny. Václav Palivec vilu i s pozemkem prodal v roce 1930.
Novým majitelem se v roce 1930 stal továrník Vladimír Bartoš, který v Praze vlastnil obchod a továrnu na klobouky. O rok později nechal vestavět malou místnost do podkroví a následně v roce 1935 provedl zásadní stavební úpravy, které změnily vzhled domu. Ve Stavebním archivu města Dobříše existuje žádost zedníka Václava Horáka o povolení stavby s popisem prováděných prací, bohužel bez přiloženého plánu. Vila získala novobarokní fasádu a charakteristickou vysokou mansardovou střechou, do níž bylo vestavěno obytné patro, přístupné dřevěným schodištěm z přízemní chodby. Dodnes žije několik pamětníků, kteří si velmi vzdáleně vzpomínají na obyvatele vily – rodinu továrníka Bartoše a na vánoční návštěvy ve vile, která v tom čase mívala otevřené dveře pro všechny a nikdo odtamtud neodcházel bez alespoň kousku jídla.
Po roce 1950 byla vila nuceně rozdělena na tři byty se společným sociálním zařízením a poté, co dědička emigrovala do Kanady, propadla státu, respektive městu. Město ji využívalo nadále jako bytové prostory. Po roce 1990 byl dům v rámci restituce navrácen poslední zmíněné majitelce.
Doufejme tedy, že majitelé tuto nádhernou památku v srdci Dobříše pouze citlivě opraví a dobříšští budou moci opět s pýchou hledět na jeden ze skvostů svého města.
