S kečupem, nebo s hořčicí? Dlouhé, nebo krátké? Od roku 1991 se rodina Reichenauerových každý všední den od 4 hodin ráno těší na prvního zákazníka. Každého přivítá i vyprovodí úsměvem, a nejen proto se k nim každý rád znovu a znovu vrací. Nyní dostali ocenění Trafika roku, a to naprosto zaslouženě. Přinášíme rozhovor s hlavou rodiny i trafiky, charismatickým panem Ivanem Reichenauerem, kterému děkujeme za jeho čas i práci celé jeho rodiny a přejeme, ať se i dál daří. A samozřejmě, blahopřejeme!
Trafika toho v Dobříši už toho hodně pamatuje a sama se může pyšnit relativně dlouhou historií. Spousta lidí by si to bez ní nedokázala představit. Jak dlouho trafika funguje? Má nějaké zásadní milníky?
V květnu 1991 jsme začali s touto prací, jako mladí manželé s malým klukem. Těžko jsme mohli vědět, co tato práce obnáší, jako mladí jsme chtěli vydělávat a postupně si užívat života i peněz. Vůbec nás nenapadlo, že se staneme součástí života stovek lidí, kteří nám budou chtít sdělit své životní radosti i strasti a že je mnohdy budeme s nimi i řešit. První zásadní změna v životě trafikanta bylo stěhování ze starého krámku na nové místo vedle pošty. Druhý pak nástupem našeho syna. Moje žena Martina do této práce i díky svým rodičům (pí. Srdínková – učitelka, p. Srdínko – nadlesní) vnesla lásku a cit. Jednání s úřady, mnohdy nelehké, zůstávalo ne mně.
Co pro Vás i pro trafiku znamená ocenění absolutního vítěze v soutěži „Trafika roku“?
Často jsem chtěl, dá se říci, z této náročné práce utéct (příroda, hory, voda). Možná jsem na to neměl dost kuráže, proto toto ocenění je pro mne obrovské. Je to určitá satisfakce za 26 let naší práce. Vydržet v manželském páru v práci i doma hovoří za vše. Do této soutěže nás přihlásil náš syn Filip, je to tedy hlavně jeho zásluha.
Co myslíte, že bylo rozhodující pro získání takovéhoto ocenění?
Určitě naše povahy a umění naslouchat lidem. Musí být silné pouto mezi lidmi, kteří za vámi chodí přes čtvrt století a vlastně s vámi stárnou.
Jedná se o rodinný podnik. Málokterý ale působí tak pozitivně, jako ten Váš. Co Vás na tom nejvíc baví a motivuje? Budete se tomu věnovat i dál a jednou to chtít předat svým dětem?
Nikdy jsem nevěřil, že bych dokázal tak dlouho vydržet někde uprostřed Dobříše, ale postupné dozrávání a zjišťování smyslu života mě v tomto městě udrželo. Za ta léta jsem zjistil, že převažuje daleko více dobrých a milých lidí. Občas se mi líbí, že dokážeme svým chováním ty méně dobré nasměrovat jiným směrem. Našeho syna Filipa naše práce baví, rozhodl se pro ni sám, je na stejné vlně jako my.
Provozování trafiky ale asi není vždy úplně jednoduché… nebo ano?
Není to jednoduché, ale zůstali jsme stejní a máme kolem sebe ty správné lidi,
Hovořilo se o tom, že se trafika bude muset kvůli rekonstrukcím stěhovat z Náměstí Komenského. Je to stále aktuální?
Ohledně stěhování bylo již několik návrhů. Máme s představiteli kontakty, zatím s námi vždy jednali solidně, až na nějaké staré problémy / ty už jsou zapomenuty. Doufám, že řešení pro nás i pro lidi, bude přijatelné. Zákazníci nás mají rádi a myslím, že chtějí i nadále chodit na stejné oblíbené místo.
Trafika nenabízí jen kuřivo a tiskoviny, ale také všelijaké dobroty. Co máte nejraději Vy?
Jednoduchá otázka: 4.00 – 7.00 ranní návštěvy (příjemní lidé, kteří trochu spěchají, ale vědí co chtějí), 7.00 – 8.00 mládež a děti = svačiny, cukrovinky a bonbóny (do lavic), dopoledne nás navštěvují hlavně babičky a dědečkové a jejich čerstvé zprávy, odpoledne je to vše dohromady, úžasný pestrý rituál života, počínající malými dětmi přes dospělé až po nejstarší seniory.
