V neděli 10. září na Mistrovství světa 70.3 Ironman získal hendikepovaný dobříšský handbiker a triatlonista Honza Tománek titul mistra světa. Od nominace v Lucembursku směřoval veškeré úsilí k tomuto závodu. Průběh závodu nebyl jednoduchý, jde o extrémní závod s třemi etapami a to 1,9 kilometrů plavání, 90 kilometrů na kole a 21.1 kilometru běhu.
Vzhledem k omezenému počtu nominací na Mistrovství světa pro hendikepované závodníky se v závodě utkali čtyři nejlepší hendikepovaní triatlonisté z celého světa. Dobříšský Honza Tománek byl mezi nimi.
O okamžicích před samotným startem nám Honza řekl, že se cítil připravený a silný. První disciplína, tedy plavání, probíhala v silném proudu řeky Tennessee s teplotou vody kolem 25 °C, což se následně projevilo v utrápené cyklistice. Na poloviční distanci patřím k silným plavcům a proti svému hlavnímu soupeři jsem cítil jasnou výhodu v této úvodní disciplíně, hodnotí Honza zpětně náročné plavání. Po startovním výstřelu z děla závodníci křižovali řeku ke druhému břehu a poté se plavalo 860 metrů přímo proti proudu. Zpočátku jsem protiproud ani nevnímal, ale únava začala přicházet velmi brzo. Výsledný čas potvrzuje, že to nebylo snadné plavání.
V cyklistické části bylo prvních osm kilometrů rovinatých, což je na rozjetí ideální. V začátku stoupání Honza cítit ruce unavené nezvykle těžkým plaváním. Jak řekl: Pětikilometrové stoupání na Rock City se změnilo v peklo. Ruce nejely a hlavou se mi honily černé myšlenky. Stoupání mi vzalo hodně sil, a to nejen fyzických. Na vrcholu jsem sice věděl, že nic horšího už nepřijde, ale nebyl jsem na tom dobře. Bojoval jsem s bolestí a únavou. Během rychlého sjezdu jsem doplnil kalorie a trošku pošetřil, ale následný přechod do mírně zvlněné části mi radost neudělal. Trať jsem měl detailně nastudovanou a částečně projetou na kole, ale tuto část jsem trošku podcenil. Výjezdy, které vypadaly, že vyletím setrvačností po sjezdu, byly o mnoho těžší, což mě překvapilo, a ještě tak umocnilo negativní rozpoložení. Nejelo to podle představ, ale závodilo se o titul Mistra Světa a vzdát z prvního místa by byl holý nesmysl. Cyklistiku jsem si protrpěl, ale ve finále jsem na svého soupeře najel přes 20 minut čistého času, což mi dávalo luxusní náskok.
Nástup do třetí etapy Honza zhodnotil: Do běžecké části jsem sice vstupoval se slibným náskokem na soupeře, ale nic jsem nechtěl ponechat náhodě a jel jsem naplno až do cíle. Výsledný čas 6:08:32 hodiny jasně vypovídá o náročnosti Mistrovství Světa v 70.3 Ironmanu. 21.1 kilometrů dlouhá trať byla rozdělena do dvou okruhů, během kterých se nastoupalo 300 výškových metrů, což jsem doposud na žádném 70.3 závodě nezažil. Jako zpestření cestou závodníci projížděli dřevěný most Walnut Street Bridge, historickou památku na původní trati železnice Cincinnati – Chattanooga.
V závěru si Honza více uvědomoval skvělou diváckou kulisu a fandění, což mě ještě více motivovalo k udržení hraničního tempa. A jak popisuje pocit po dojetí do cíle?
První věc, která mě napadla, byla, že jsem Mistr Světa v 70.3 Ironmanu, a ta druhá, že je konec! Silný zážitek a velká únava po závodě byla kompenzována vítězstvím, které ještě vyšperkoval slavnostní ceremoniál, kdy jsem z rukou triatlonových legend Dava Scotta a Marka Allena převzal mistrovský dres a trofej světového šampiona.
A jak to Honza oslavil?
Dal jsem si krvavý 500 gramový Rib Eye steak a šel jsem na degustaci whiskey v Tennessee! Z akutní únavy jsem se už vyspal a zbytková únava odezní během pár dní.
