Nestává se až tak často, aby v Dobříši měly své sportovní soustředění zahraniční týmy. V týdnu před Velikonocemi strávili v našem městě několik dní orientační běžci ze švédského klubu Tumba – Mälarhöjden, aby zde získali zkušenosti z nových terénů a také navázali kontakty s místními orienťáky z OK Dobříš.
Akce se uskutečnila díky kontaktům trenéra a závodníka OK Dobříš Kamila Arnošta, který v době svého elitního závodění ve švédském klubu hostoval. A je v tom i trocha neplánované symboliky: městečko Tumba je podobně velké jako Dobříš a leží asi 30 kilometrů jihozápadně od švédské metropole, tedy stejně jako Dobříš od té české.
Redakce byla zvědavá na dojmy zahraničních návštěvníků, na naše dotazy odpovídala trojice švédských slečen Emma, Ebba a Elinor.
Jak vznikl nápad přijet běhat k nám do Česka?
Děláme orientační běh a taky rády cestujeme. Tento sport je hodně odlišný podle toho, v jaké zemi se běhá, terény se hodně liší. Proto je dobré cestovat a poznávat i jiné lesy, než máme u nás doma. Když jsme přemýšlely, kam letos vyrazit, naši trenéři nám navrhli právě Česko, protože už zde v minulosti několikrát byli a mají zde hodně přátel.
Jak se vám u nás líbí a na co se nejvíc těšíte?
Terény jsou hodně odlišné od toho, co známe ze Švédska. Máte zde velké kopce, na to nejsme úplně zvyklé. Hodně odlišné je taky jídlo. My jsme zvyklé na víc zeleniny a celkově lehčí jídla. Tady jsme zatím vyzkoušely některé zvláštní kombinace jako třeba kuřecí maso dohromady s šunkou a sýrem. Poprvé v životě jsme třeba jedly knedlíky, to pro nás bylo taky hodně zvláštní jídlo.
Dobříš jako město se nám líbí a samozřejmě se těšíme na prohlídku Prahy. Co nás zaskočilo, že se tady nedává přednost chodcům ani na přechodech. Toto ve Švédsku funguje mnohem lépe. Zážitků máme ale zatím málo, jsme zde hlavně kvůli tréninkům a závodění.
Můžete se nám aspoň stručně představit?
Přijeli jsme ze švédské Tumby, závodíme za oddíl Tumba – Mälarhöjden a orienťák děláme už od dětství. Já dokonce už od doby, kdy jsem byla u mámy v bříšku (Ebba). Všechny rády cestujeme, s orienťákem už jsme navštívily kromě Švédska taky Finsko, loni jsme měly jarní soustředění ve Španělsku a v létě se chystáme na závody do Itálie.
A co vás tedy teď přivedlo k nám do Česka?
Ve Švédsku je brzy na jaře ještě pořád dost zima, zrovna teď u nás napadlo asi 10 centimetrů sněhu. Tady je přece jen tepleji, což je pro rozběhání na sezónu mnohem lepší. Navíc chceme potrénovat v nových terénech. Kromě terénů u Dobříše nás koncem týdne čekají ještě pískovcové skály v Doksech. Švédští orienťáci sem jezdí rádi, tak jsme to chtěly taky zkusit.
Jaké jsou vaše největší sportovní úspěchy a na co se teď připravujete?
Ve Švédsku je v orientačním běhu velká konkurence, tento sport je tam hodně populární. Emma skončila loni na 22. místě na švédském mistrovství, Ellinor tam byla dokonce 14. Společně jsme byly loni čtvrtým nejlepším švédským týmem na velkých mezinárodních štafetách ve Finsku.
Na začátku května nás čekají velké švédské štafety, na ty se u nás připravují všichni, co aspoň trochu závodí. Hlavní vrchol celé sezóny jsou pak 5-denní mezinárodní závody O-ringen, které se běží o prázdninách u nás ve Švédsku a kde startuje asi 15 tisíc závodníků.
Co zajímavého si z Česka odvezete?
Ebba: Já podrápané nohy od ostružin, to u nás nemáme.
Ellinor: Běhání ve velkých kopcích a pořádnou únavu.
Emma: Máte tu v lesích spoustu zvěře, která ani není moc plachá. To u nás moc neznáme. Viděly jsme na vlastní oči spoustu srn a taky divočáků!
Pobyt švédských sportovců pokračoval po úvodním pobytu v Dobříši ještě účastí na závodech u Doks a společnými tréninky s orienťáky OK Dobříš. Společný program se líbil, a tak na příští jaro pozvali Švédi naše sportovce naopak k sobě do Skandinávie.
