Letošní rok 1908 v historii provždy zapsaným ocitne se, neboť události neobvyklé svědkem stane se. Sám kníže Colloredo-Mannsfeld, jako nadšenec sportovní a přímluvce závodu, stříbrný pohár jako hlavní cenu pro nejrychlejšího atleta věnoval a trať z Prahy Smíchova do Dobříše v délce 40 kilometrů určil. Díky tomu v čerstvém závodě pod vedením organizátorů slávistických odstartovalo z pražského Smíchova šest běžců doprovázených dvaceti cyklisty, dvěma automobily a čtyřmi fiakry do Dobříše.
A jak závod do dějin se zapsal?
Zápis z akce sám doktor Guth-Jarkovský, ředitel závodu, pořídil a vše důležité zaznamenal. Akce převeliký ohlas ve všech obcích vzbudila, kterými vedla trať zápolení. Kníže dokonce sám atlety v cíli uvítal, předal jim cenu a promluvu k nim přednesl.
K podivení velkému je, že běžci dostali se do cíle a prý dokonce i do lázní zámeckých dříve, než to stihl úřední časomíra pomocí fiakru, a tak v zápise ze závodu uvedeny jsou časy od třetího doběhnuvšího závodníka.
Trocha detailů ze současnosti
Na památku prvního ročníku závodu vznikl díky současným organizátorům 1. českého marathonu krátký film, mapující jeho průběh a úsilí samotných běžců.
Původní historická trasa se běžela po staré silnici z Prahy – Smíchova, přes Zbraslav, Jíloviště, Mníšek pod Brdy, Voznici až do Dobříše, kde končila v zámeckém parku. Dnešní běžci by tak kličkovali mezi auty na dálnici D4. Pro auta a jejich řidiče by to nebylo moc fér, protože jak by to asi nesli motoristé, když by je atleti neustále předbíhali.
Za informace o maratonu vděčíme běžci, historickému nadšenci a spoluorganizátorovi závodů v Dobříši, Pavlu Svobodovi, který se pro maraton nadchl natolik, že v Národní knihovně prošel vydání Národních listů. Díky svému hledání vypátral, že se závod v roce 1909 opakoval, v roce 1910 byl zrušen pro nepřízeň počasí a další závod se běžel až v roce 1911. Pavel navštívil i Národní muzeum, kde při svém pátrání objevil ručně psaný protokol z již zmiňovaného prvního maratonského běhu, podepsaný ředitelem závodu, doktorem Guthem-Jarkovským, prvním členem Mezinárodního olympijského výboru pro české sportovce v době, kdy Československá republika ještě neexistovala.
