Společnost Colloredo-Mannsfeld provozuje v Dobříši 5 lesních školek a podílí se tak na údržbě a rozvoje známých lesů kolem našeho města. Jedná se o náročnou práci, o které se příliš nemluví, a tak nás zajímá, jak to v lesní školce funguje, kdy se stromky můžou sázet do lesa nebo jak se vůbec vypěstují. Věděli jste třeba to, že v Dobříši převažují smrkové lesy, ale trend současné doby určuje, že se nyní sází spíše listnaté stromy, které mají vyšší stabilitu? Nejen o lesních školkách jsme si povídali s odborníkem na svém místě, Ing. Robinem Ambrožem, Ph.D. z Pěstebního oddělení společnosti Colloredo-Mannsfeld, spol. s r. o.

Obhospodařování lesních školek I foto: FB archiv C-M

Kolik má společnost Colloredo-Mannsfeld lesních školek?

V současnosti hospodaříme na 20 lesních školkách, z toho jich je v Dobříši 5.

Odhadem, kolik stromků ročně vzejde z jedné lesní školky? Jsou tyto stromky využity na obnovu lesa, nebo je společnost distribuuje k zákazníkovi?

Na to se jednoznačně nedá odpovědět, protože školky mají různou výměru a také jsou v nich podle místních podmínek pěstovány různé dřeviny. Vypěstovat sazenici borovice trvá pouze 2 roky, naopak jedli pěstujeme i 6 let. Ročně ale na všech školkách vyprodukujeme přibližně 400 – 500 tisíc sazenic, což prakticky pokrývá téměř celou naši potřebu. Sazenice prodáváme pouze velmi omezeně, a to v případě jejich přebytku.

Jaký je hlavní cíl lesních školek spadající pod společnost Colloredo-Mannsfeld?

Hlavním cílem našich lesních školek je vypěstování kvalitního sadebního materiálu z vlastních zdrojů osiva, což je faktor, který se dá obtížně ocenit penězi. Do lesních porostů v naší správě se snažíme navracet původní genetický materiál z tzv. uznaných porostů, což jsou ty části lesa, kde rostou ti nejkvalitnější jedinci nejen z hlediska produkce dřevní hmoty, ale jsou i velmi dobře přizpůsobené zdejším podmínkám. Důležitým faktorem je i to, že sazenice jsou po vyzvednutí v lesní školce velmi rychle zasazeny, což je důležité pro jejich úspěšné ujímání v lese. Díky tomu, že máme školky ve vlastní správě, jsme schopni si návaznost těchto činností správně naplánovat.

Vyžadují školky každodenní pozornost, nebo jsou to „samorosti“?

Lesní školka vyžaduje prakticky nepřetržitou péči. Samozřejmě největší podíl prací spadá do vegetačního období. Činnosti ve školkách jsou částečně podobné se zemědělskou činností – příprava půdy, hnojení, pletí, zavlažování atd. Celou řadu činností se však snažíme dělat „tradiční cestou“. Nesnažíme se například jít pouze cestou průmyslových hnojiv, ale často používáme tzv. zelené hnojení, takže v našich školkách můžete často vidět například obilí, hořčici, jeteloviny vážící vzdušný dusík. Bez kvalitní půdy se sazenice prakticky nedají pěstovat.

Jak to v lesní školce funguje? Jak se ví, kolik nových stromků je a bude potřeba?

Objem sazenic vychází z plánované výše těžeb, která je stanovena lesním hospodářským plánem. Nemůžeme samozřejmě těžit více, než přiroste. V současné době zdaleka využíváme našich těžebních možností, protože to není nezbytně nutné. Z rozsahu nově vzniklých těžebních ploch, které jsou každým rokem přibližně stejné, předpokládáme množství sazenic k výsadbě. Vyhláška nám stanovuje hektarové počty sazenic, z toho lze snadno dovodit množství sadebního materiálu, neboť návrh obnovovaných dřevin je uveden v hospodářské knize. Náš pohled v produkci sazenic se však musí vždy upínat na několik let dopředu. O lesní školky se starají především lesníci, na jejichž úseku se školka nachází. Pěstební plány pro jednotlivé oddíly sadebního materiálu lesních dřevin se potom centrálně plánují z ústředí společnosti ve Zbirohu.

Mohl byste stručně popsat, jak probíhá „vypěstování stromku“? Využíváte reprodukční materiál v dané lokalitě, aby byly zachovány genetické adaptace zdrojů na místní podmínky?

Na tuto otázku jsem již částečně odpověděl. Sběr osiva se provádí z tzv. uznaných porostů. Tyto porosty jsou schválené kontrolním orgánem a musí splnit všechny požadované parametry. Osivo z šišek se luští v semenářském závodě, žaludy a bukvice vyséváme na podzim po jejich sběru. Každý sběr má potvrzení o svém původu a táhne se s každou sazenicí až do její výsadby do porostu. Díky tomu jsme schopni i například 10 let po výsadbě jednoznačně určit, ze kterého porostu bylo sebráno osivo, v jaké školce a jak byly vypěstovány sazenice, a kdy a kde došlo k jejich výsadbě. Evidence v oblasti semenářství a školkařství je velmi přesná a legislativa patří mezi ty nejpřísnější v Evropě. Osiva smrku a borovice uchováváme v zamraženém stavu a odebíráme pouze takové množství, jaké budeme potřebovat k jarním síjím. Proto není nutné šišky trhat každý rok. U síjí smrku a jedle využíváme především semenišť se substráty, kde napěstujeme semenáčky. Ty se později „školkují“ (přesazují) v pravidelném sponu na záhony, aby z nich mohly dorůst sazenice požadovaných parametrů. U listnatých sazenic je jejich pěstování vázáno výhradně na konkrétní záhon, na němž byla provedena síje.

Kdy je stromek ze školky připravený na přesazení do lesa?

Stromek je připravený tehdy, když splňuje parametry vyhlášky. Nestačí, aby měl například pouze požadovanou výšku, ale ke své výšce musí mít i odpovídající tloušťku kořenového krčku a kořenový systém. Všechny sazenice, co neodpovídají legislativním předpisům, jsme nuceni vyřadit a nesmí být použity k výsadbě do lesních porostů.

Jaké druhy stromů se v naší oblasti sází nejčastěji? Jaké všechny máte?

Zaměřujeme se na pěstování základních dřevin, což pokryje přibližně 90 – 95 % našich potřeb. Z listnatých dřevin je to hlavně dub a buk. Z jehličnatých pak především smrk, jedle, borovice. S úspěchem využíváme i douglasku. Tu si však necháme napěstovat z vlastního osiva u externích školkařů, neboť její pěstování je v našich podmínkách komplikované. Tyto dřeviny se v našich podmínkách také sází nejčastěji. Z dalších druhů využívaných dřevin můžeme jmenovat například javor, olši, lípu, jeřáb břek, třešeň atd. Všechny tyto dřeviny zvyšují pestrost našich lesů a zlepšují jejich funkce.

Máte představu o tom, jakých stromů je v lesích kolem Dobříše nejvíce?

Kolem Dobříše zcela jistě převládají smrkové lesy. Je to dáno především státní lesnickou politikou období, ve kterém tyto porosty vznikaly. V dnešní době se výrazně více sází listnaté dřeviny. Ty mají oproti smrku v dospělosti vyšší stabilitu a lépe působí na celou řadu funkcí lesa. V neposlední řadě také nejsou napadány lýkožrouty.

Může se zapojovat veřejnost a pomáhat při obnově lesa?

Každá pomocná ruka ze strany veřejnosti je vítána, ale samotné provádění lesnických činnosti je dost komplikované a bez řádného proškolení takřka nemožné. Nejvíce lesníkům pomůže ohleduplnost návštěvníků lesa, protože často je nutné po nich uklízet spoustu odpadků a černých skládek, oplocenky jsou po houbařské sezóně rozbité, anebo lidé svým nevhodným parkováním u lesních cest komplikují vjezd a výjezd lesní techniky.

Facebook Comments